150. let Svatoboru, aneb ještě jsem plný dojmů z vyjímečné akce...

21.11.2010, 14:56, Petra Hoblová

O předposledním víkendu v říjnu jsme se totiž, pět mužských členů našeho pěveckého sboru Gaudium a ještě s paní sbormistryní, zúčastnili oslav 150. výročí pěveckého sboru Svatobor ze Sušice.


Sotva jsme v dopoledních hodinách dorazili do města, už bylo na co se dívat. Po náměstí se procházeli dámy i pánové v dobových kostýmech z 19. století a v krojích, krojovaní dudáci a velocipedisté s historickými stroji.

Sbor byl založen v 19. století v době národního obrození. Proto se na náměstí nejprve konalo shromáždění, ve kterém se představil Svatobor i hosté. A to vše se mělo dít v obrozeneckém duchu.


Představovali jsme tedy, ještě se zástupci jiných sborů,původní místní mužský sbor zpěváckého a hudebního spolku Svato-Vácslav v královském městě Sušici.
Průvod "důstojných" mužů v kloboucích a s holemi došel z muzea na prostranství před kašnouna náměstí, zapěl svatováclavský chorál a píseň z doby obrození "My jsme hoši od Šumavy".

 

Shromáždění lidé si vyslechli řeč „národního obrozence doktora Otakara Hostinského“. Zpráva o nálezu busty sv.Václava od neznámého mistra Pokojského, vzrušila jistě všechny přítomné. Poprsí bylo zazděné do sochy totalitního prezidenta a objeveno při její likvidaci.
Pátraním po mistru Pokojském se nakonec ukázalo, že jméno v německém překladu znamená "Cimrman" a to nám už něco říkalo.

Všichni přítomní s chutí zazpívali píseň "Čechy krásné, Čechy mé"

A potom už... očekávané odhalení sochy svatého Václava. Ta nečekaně ožila a odjela na koni pryč.


Podvečerní slavnostní koncert v místní Sokolovně zahájill opět mužský sbor Svato-Vácslav 2010 chorálem "Svatý Václave". V jeho podání bylo provedeno ještě šest skladeb. Například Janáčkova "Láska opravdivá" a "Proto jsem si housle koupil" od Zdeňka Lukáše (záběry z generální zkoušky).


Zažili jsme tedy dirigenta Svatoboru Josefa Baierla na vlastní kůži a zpívalo se nám velice pěkně.


Po tomto úvodu se rozjela celá škála programu v kombinacích složených převážně ze sboru Svatobor.

Ať již jako ženský sbor, smíšený a komorní sbor, sólisté, nebo ve spolupráci s dětským sborem.


Repertoár byl rozmanitý. Namátkou jmenuji C. Orf - Carmina Burana,

nebo pěvecké scény z muzikálu My fair Lady a to opět v divadelních kostýmech!

Mezi tím byli vyznamenáni zasloužilí členové a příjmány gratulace. Naše dárková květina byla značně neobvyklá.

A když jsme ještě po předání daru na pódiu v kvartetu zazpívali píseň na melodii "To pívečko, to věru je nebeský dar", v naši speciálně upravené verzi, chválící šumavské luhy a sbor Svatobor, bylo publikum zcela naše!


Zbývá jen nastínit, že po ukončení produkce sboru Svatobor přišla závěrečná davová scéna všech, tedy i nás. Společný zpěv zazněl ve znamení Bedřicha Smetany - Proč bychom se netěšili a dvou Ježkových písní.


Společenský večer ve víru tance, rozprav a zábavy, trval do pozdních ranních hodin...........

 

Odkaz na další fotografie a video

 

text a foto:

Ota VAGNER, Gaudium Praha

 

 


Nakonec převzatý dobový článek (Ursus Šumavský) o jubilejním koncertě 28.6.1921:
---------------------------------------------------------------------------------------
Po koncertě nastala volná zábava, jež zcela určitě přivábila do Sokolovny aspoň 70% účastníků koncertu, počítaje v to ovšem i účastnice. A komu by "nehrály nohy" za zvuků vojenské hudby, jejíž píli ve hře a ochotu ku prosbám o "dacapo" seznali jsme v Sušici již několikrát? Jen k tomu neestetickému způsobu tance bych konečně jednou promluvil upřímné slovíčko. Nač, ptám se, ty "one-stepy" a "two-stepy", to porážení židliček po stranách sálu a ty různé více méně nevkusné "strkanice" do předu, stranou a na zad, to prohýbání těla jako při "loupání v kříži", držení tanečnice a všeliké jiné "nemravy", podobné těmto nevkusnostem?

Což Vám, vy mladí lidé, nestačí tanec sám sebou, jak stačil otcům Vašim? Viděl jsem mezi tančícími dvojicemi prostého dědouška s babkou. Nekroutili se jako holuby na báni, "nestrkali" do tančících zleva ani zprava a přec jim za požitku rytmických pohybů zářily oči, jako těm mladým, z niž někteří nevěděli, nemají-li se snad pro zvýšení požitku při tanci rukama vevrtati až někam do stropu a odtud třepati nohama v šíleném vytržení. Tyto nezpůsoby nehodí se do dvorany, kdež má se pěstovati síla a "krása", nýbrž někam na >>Marjánku<<, nebo jinou >>dupárnu<< z periferie pražské.
-----------------------------------------------------------------------------------------

 
« Zpět


Diskuse: "150. let Svatoboru, aneb ještě jsem plný dojmů z vyjímečné akce..."
Datum: Jméno: Komentář:
- Žádné komentáře -
Přidat komentář | Zobrazit všechny komentáře