Turné do Znojma

30.07.2014, 15:12, Jiřina Kalivodová

Svatobor na Znojemském hudebním festivalu
aneb za krásami Moravy a dobrého vína


Úterý 8. července
Pan Kačena přistavil Bovu Futuru v 16:30 a začalo pršet. V 16:50 posílá Hanka svého bodyguarda pro půlpánský kostým, který zůstal doma na ramínku. V 17,01 opouštíme Sušici a leje jako z konve. Když projíždíme Cehnicemi leje jako ze dvou konví. V Drahonicích jako když utne. Bydlí tu bába přes klouby. V Lišově svítí sluníčko, Miládka připomíná muzeum orchestrionů. V 19:00 parkujeme před STK Třeboň. Vítá nás Jiřinka s kapřími jednohubkami a my Jardovi tam nahoře zpíváme „Poklekněte, myslivci, na kolena…“ V 19:30 míjíme Stráž nad Nežárkou Emmy Destinové, projíždíme Jindřichovým Hradcem a vzpomínáme, jak jsme tu kdysi stáli na nultém poledníku.Ve 22:20 jsme konečně u cíle – Koňská farma a penzion LECHOVICE.


Středa 9. července
V 8:00 sedíme u snídaně. Neměl bych jet raděj domů, praví pan inženýr po probdělé noci s kuchařem, abych tu pohostinnost vůbec přežil. Budeš holt se muset vnitřně ukáznit, radí pan doktor. Stojí za úvahu, přidají se naše chytré učitelky, že jsme se posunuli směrem na východ a jelikož slunce zapadá o 4 minuty dříve na každém poledníku, musíme vstávat o 15 minut dříve. Vyjíždíme. Koukejte na tu rovinu, vykřikuje Pepča, mám z toho depku, nejvyšší kopec je silo na obzoru! LOUCKÝ KLÁŠTER založili Premonstráti 1190 a zasloužili se o vzdělání všeobecné i vinařské, Josef II. je zrušil, vojáci tu pobývali 27 let. Nyní si město ZNOJMO, i když jen za symbolickou korunu, nedokáže s touto obrovskou budovou poradit. Naštěstí jsou využité alespoň nádherné sklepy pro zpracování a skladování vzácného moku. Podívej na ty stovky ležících lahviček, kdepak, tady na té tabuli máš aktuální stav: 540151 lahví! A celá firma, tři provozy, ročně prodá 5 milionů litrů Rulandy šedé,Rýnského ryzlinku či Veltlínu.Také žasneme, že s kvalitou vína souvisejí nejen klimatické podmínky, ale i přítomnost posvátné ještěrky zelené, užovky stromové či kozy hroznové (její přítomnost ve vinohradu vyhání z vína zlé duchy). Dovídáme se zde i o slavných osobnostech města, například, že o slávu znojemských okurek se zasloužil Šebastián z Čepiroh, protože z Indie přivezl okurková semínka. Přívětivý průvodce nám také vyvrátil zastaralé laické dělení kvality vína: Dá se pít, nedá se pít – dá se svařit, nedá se svařit – dá se Pražákům. Ještě před obědem nás čeká ŠATOV a pan Šušlák ve sklepním labyrintu. My ochutnáváme veltlín, ryzlink a sauvignon, on naše Vínko červené a Když jsem rozmarýnku. Po obědě hledáme Malovaný sklípek. Jakýsi Max Appeltauer jej malovaltřicet let za svitu svíčky umístěné na svém klobouku. Maloval jen pravou rukou, o levou přišel ve válce. Teprve tři roky před smrtí viděl své dílo ve světle elektřiny. Kromě obrazů najdeme i mnoho takovýchhle veršíků: "Skleničko, skleničko, po okraj nalitá, dovedeš utěšit, žal když v hruď zavítá." Dále už putujeme pěšky. Nejdříve hledáme ŠOBES s nejkvalitnějším vínem pro krále a císaře a pak klopýtáme přes nádherné vřesoviště do HAVRANÍKU, kde tři nic netušící nováčci sboru podstupují tradiční křest. Jsou to: Helča T., Mirka O. a Jirka P. Blahopřejeme!


Čtvrtek 10. července
V PŘÍMĚTICÍCH se narodil Prokop Diviš, co si dopisoval se slavným vynálezcem žárovky a sám sestrojil Mašinu proti povětří. Křížový sklep, Miládko, těch už jsme viděli.! Tenhle je ale jenom jediný na světě! A měla pravdu. Byl vybudován 1750 ne kopáním, ale zastřešením, s trojitou klenbou. Kromě jeho obrovitosti, možná by se v něm schovalo 20 autobusů, má i dokonalou akustiku. To potvrdil i Rafael Kubelík a my teď písničkami o malérečce a vínku červeném. Dnes tu nestojí ani autobusy, ani dřevěné sudy, ale obrovské kontejnery s tisícem litrů vína. Následující pěší túra nás přivádí na NOVÝ HRÁDEK, kde v romantických hradních ruinách žije kozlíček mramorový, dudek chocholatý nebo užovka stromová (nesmrdí, má žluté bříško a je ideálním mazlíčkem-tvrdí průvodkyně). Ve skalní lednici zní "Horo, horo" jako ve Smetanově sále. Do LUKOVA-NOVÉ VSI si krátíme dlouhou chvíli „výrobou“parafráze na známou lidovou píseň: 1/Letěla husička, měla tvrdý játra, nemohla doletět, přejela ji Tatra.2/Měla tvrdý játra, už ani nehekla, škoda té husičky, že včas neutekla.3/Že včas neutekla, je to vlastně k pláči, kdyby nechlastala, už je na pekáči. Bus nás za odměnu odváží do ČÍŽOVA a my se kocháme pohledem do Rakous na nádherný hrad HARDEGG. V zahradě lechovického penzionu pak zpíváme do úplného setmění.

Pátek 11. července
jsme strávili na znojemském hudebním festivalu „Hudba k vám“. Soubory účinkovaly v netradičních prostorách, Svatobor například v parku u Městských lázní a v Atriu nové nemocnice Jana Janského, ostatní na nádraží, v radniční pasáži či na městské plovárně Louka. Posluchači byli náhodní chodci, jdoucí do práce, na nákup nebo na procházku vyvenčit pejska. V nemocnici měli otevřená okna, aby slyšeli i pacienti. Někteří se s námi fotografovali pro soutěž místních novin, jedna dáma vzpomínala na Františkovu Ves, kde se narodil její otec, jiný důchodce nám ukazoval fotky z let 1964/66, kdy v Sušici sloužil u PS útvaru. Zpívali jsme pro každého něco: písničky z her Osvobozeného divadla, z My Fair Lady nebo z Divotvorného hrnce, lidovky z Čech, Moravy, Švýcarska i z Afriky. Přestávku vyplnili naši sólisté, žáci paní profesorky Kovaříkové, aby se ostatní mohli převléknout do kostýmů Žichovických půlpánů. Ve zbývajícím čase jsme s Miládkou navštívili Znojemské podzemí, nejdelší v republice, 11 m hluboké, pro nás obyčejné turisty přístupné do třetího patra. Při obléhání Znojma Švédy se zde ukrylo veškeré obyvatelstvo tak dokonale, že když vojáci v celém městě nenašli ani živáčka a přitom se z komínů stále kouřilo, lekli se zlých duchů a odtáhli.

Sobota 12. července
V 9:00 už stojíme v Síni předků VRANOVSKÉHO ZÁMKU a zpíváme Horu a Altu trinitu. Následujících 17 km se vezeme lodí Viktorie. Opouštíme ji zpěvem afrického songu Siyahamba a šplháme na kopec s hradem BÍTOV. Kromě tradičních interiérů a zoologické sbírky pana Dauna nás tu zaujaly Aiolovy harfy, osm plechových korouhviček na střeše hradu rozechvívaných větrem a naladěných do akordu d moll. Poslední zastávka ve vzorné restauraci Rumburak a jedeme domů.

P.S. Na internetu čteme: V pátek jsem se bohužel nemohla dostavit na vaše vystoupení, protože jsem měla na starosti dalších 12 hudebních souborů. Velká škoda, slyšela jsem na vás jen chválu. Některé posluchače jste dojali až k slzám a zasloužíte velký obdiv. Jana Alexová, Znojemský hudební festival.

                                                                                            Josef Baierl, sbormistr

 
« Zpět


Diskuse: "Turné do Znojma"
Datum: Jméno: Komentář:
- Žádné komentáře -
Přidat komentář | Zobrazit všechny komentáře